Jde to i bez ní
Minulý týden jsem si povídala s jedním fajn človíčkem a ten mi řekl: “Napište o tom, to si rád přečtu”. A tak píšu.
Je mi zároveň jasné, že tahle změna nebude vyhovovat každému a ne každý má důvod se sledování televizních pořadů vzdát. Tak je to v pořádku…
Je to váš život a jen na vás je, jak ho prožijete. Cílem článku je ukázat, že to jde i jinak než je zvykem, nikoliv přesvědčovat o jediné správné cestě.
Hned zkraje uvedu na pravou míru, jak to u nás s tou televizí vlastně je. Nežijeme tak úplně bez ní (a teď myslím to zařízení). Historicky televizi máme (dokud nedoslouží), ale teď už bez připojení k televiznímu vysílání.
Takže to vlastně není úplný hardcore, ale i tohle může většině lidí připadat šílený.
Koukání na televizní pořady pro mě býval zvyk. Kdyby mi před pěti lety někdo řekl, že nebudu denně pouštět telku, asi bych se na to tvářila divně.
Tipuju, že to u mě bývalo tak 8 hodin týdně (seriály, filmy, občas nějaká ta reality show). Ono se to nezdá, ale čas rychle plyne a u sledování televize letí ještě víc.
Počítejte se mnou:
- Rok má 52 týdnů x 8 hodin = 416 hodin ročně prosezených u televizních pořadů
- Při troše štěstí a průměrném věku dožití žen by mě ještě mohlo čekat 16640 hodin = 693 dní = 1,9 roku
To už je pořádný balík. A kolik času prokoukáte vy?
10 způsobů jak prožít 8 hodin života
Často slýchám v okolí nářky na to, jak na něco není čas. Rezervy je možné najít právě tady.
Pro porovnání vám chci ukázat, jak prožít 8 hodin života:
- 2x komplet uklidit celý byt (trocha práce)
- Vyrazit na celodenní výlet
- Doletět z Londýna na Bermudy
- Přečíst knihu
- Napsat tenhle článek
- Namalovat obraz
- Celý týden se denně hodinu věnovat nějaké sportovní aktivitě (cvičení, běhání, jízdě na kole…)
- Celý týden si denně na hodinu sednout s partnerem, dětmi a povídat si o životě a plánech
- Celý týden si hodinu denně poslouchat hudbu, relaxovat nebo meditovat
- Celý týden se hodinu denně vzdělávat
Jak byste těch 8 hodin prožili vy?
3 důvody, proč jsme řekli NE televiznímu vysílání
Změna přišla tak nějak postupně, nenásilně a přirozeně sama. Až jsme jednoho dne vypojili kabel, přestěhovali televizi a zjistili, že ono to bez toho vážně jde.
Co přispělo k rozhodnutí?
- Koukání na telku je časožrout a prokrastinace. Čas má pro nás čím dál vyšší hodnotu a nechceme ho jen pasivně konzumovat a žít v iluzi jiných životů.
- Vadí nám množství a obsah reklam, které nejsou v souladu s naším nastavením. A nechceme, aby ovlivňovaly myšlení našeho dítěte. Reklamy navíc natahují čas pořadu a zvyšují tak čas prokrastinace.
- Jsme přesvědčení, že převažující množství negativity, vulgárnosti a násilí ve zprávách, filmech i zábavných pořadech způsobuje negativní pocity, zbytečný stres a obavy, což se odráží i na zdraví.
Zásadní informace se vždycky nějak dozvíme a ten zbytek … bez něj umíme žít.
Co nám změna dala a vzala?
Ušetřený čas nám okamžitě zaplnily nové zájmy a nic nám nechybí. Když je chuť, můžeme si vybrat film, na který se podíváme.
Na televizi pouštíme juniorovi pohádky z internetu. Našli jsme si tedy i způsob, jak se obejít bez dětských televizních kanálů a máme větší kontrolu nad tím, co naše dítě formuje.
Naopak nám tahle změna pár pozitiv do života přinesla:
- Víc času na to věnovat se smysluplnějším činnostem.
- Omezení vlivu reklam a negativních zpráv na náš život.
- Získali jsme větší vliv, jaké množství a typ informací přijímáme a jsme zase o kousek víc tvůrci svého života.
Jak je to s poplatky za televizní vysílání?
Zákon stanovuje, že každá domácnost musí platit koncesionářský poplatek na základě vlastnictví přijímače (detailně jsou koncesionářské poplatky rozebrány zde).
To znamená, že pokud se pouze odpojíte od příjmu a televizi (nebo televizní kartu do počítače) si ponecháte, poplatky je nutné (až na výjimky stanovené zákonem) platit.
Nemáte-li vlastní anténu a využíváte-li služeb některého z poskytovatelů, ušetříte alespoň tyto poplatky, které bývají nemalé.
8 tipů na to, jak přejít na život bez televize
Nejjednodušší a nejrychlejší způsob je vytrhnout kabel ze zásuvky a už ho nezapojit. Možná vám zrovna tohle zafunguje nejlépe.
Méně drastičtější je postupný přechod, zejména pokud jste „televizní konzumenti“. Je totiž možné, že už máte vybudovanou závislost. Postupnými kroky bude změna vědomější a trvalejší.
A jak na to?
- Odpovězte si na otázku proč tuhle změnu chcete udělat, aby vám dávala smysl a měli jste motivaci.
- Jeden týden si zapisujte, kolik času, kdy a proč sledujete televizní pořady. Získáte tak přehled. A po týdnu můžete data vyhodnotit a současně je použijete k plánování.
- Vyberte si běžný týden, na kterém si vyzkoušíte, jaký je život bez televizního vysílání. Neměla by to být dovolená, protože to je čas, kdy je všechno jinak.
- Naplánujte si dopředu, co budete dělat v časech, kdy jste zvyklí sledovat televizní pořady. Mělo by to být něco, co vás bude bavit, aby se nedostavila potřeba vzít do ruky ovladač.
- Po týdnu vyhodnoťte, jak jste na tom. Co vám to dalo, vzalo a jak se cítíte.
- Pokud vám to stále dává smysl, prodlužujte a prodlužujte až zjistíte, že potřeba je PRYČ.
- Zrušte smlouvu s poskytovatelem.
- A pokud už televizi na nic nevyužijete, pošlete ji dál :-) Kam? Tipy najdete v článku “Vyhodit? Ne… 5 tipů kam s tím”
Za úvodní foto děkujeme: Davidu Nogolovi
Super článek! Všichni tak nějak souhlasíme s tím, že čas je nejdůležitější komodita, ale málokdo se tím v životě doopravdy řídí. Je fajn natvrdo slyšet, kolik obyčejná televize vezme času, protože to dělá plíživě a nenápadně :)
Hodinka denně stačí na vybudování jakéhokoliv návyku, na cvičení, jakýkoliv koníček, studium nějaké oblasti nebo cokoliv, co chcete v životě zlepšit. Tenhle článek ukazuje, že na to máme čas všichni. Díky za něj.
PS: Ještě bych do kamene tesal tuhle zásadní větu: „Získali jsme větší vliv, jaké množství a typ informací přijímáme a jsme zase o kousek víc tvůrci svého života.“ Člověk si nechce nikdy připustit, že značná část jeho názorů a postojů byla účelově ovlivněna. Média mají obrovskou moc, tak proč si je nevybírat podle svého.
Děkuji, Michale, za Vaše slova. Stejně jak televize, tak plíživý je i internet a hlavně sociální sítě. Další výzva, kterou mám před sebou a kde vidím značné rezervy :-) Chystám se to „natvrdo“ hodit na papír a zjistit, jak si stojím tady. Pocitově vím, že to budou vysoká čísla. Dokud to ale nebude černé na bílém, pak je to jen pocit, který je potřeba zvědomit.
PS: A v okamžiku, kdy si to připustí … začíná cesta z Matrixu :-)
Tak bez televize to samozřejmě jde, konec konců televizi považuji za zastaralé informační médium. Já to omezil na on-demand služby převážně na internetu. Televizní přístroj tedy používám jen jako velký monitor. A popravdě v pátek večer si rád pustím nějaký ten film, totiž nic moc jiného si místo toho nedokážu představit. Filmům a seriálům se nevyhýbám, je to totiž mimo jiné docela dobré sociální lepidlo a mimo to jsou současné seriály fakt dobré.
PS: Televizi neřešte, to je médium gerontů. Mladí dnes na televizi stejně už nekoukají, jsou odkojeni YouTube.
PS II: Na TV mě asi nejvíc štve politika (nekonečné hádky současné vlády jsou fakt na zvracení) a zprávy (téměř výhradně negativní). U USA zavádí pozitivní zprávy, což se tak jako vždy za 10 let dostane i k nám. Konec konců bude muset, společnost v následujících dekádách čeká dost velká sociální transformace a negativní zprávy by vše jen zhoršovaly, ale to je na jiné povídání.
Birkofe, děkuji za komentář.
Máme to podobně. Televizi používáme jako monitor, ale využívá jí aktuálně jen syn na pohádky, které mu pouštím z internetu. Moje zájmy mi ani nedávají moc prostoru ke sledování filmů a seriálů, i když občas taky na něco mrknu.
Většina lidí kolem mě, ale ve vleku televize jsou. Možná už patřím ke „starší“ generaci, kde to ještě víc frčí :-)
PS: Je fakt, že YouTube a sociální sítě jsou větším problémem než televize.
PSII: Zprávy a za nimi hned reklamy byl ten hlavní důvod, proč jsme doma řekli televizi NE. Pozitivní nebo negativní, pro mě je to obojí řízení davu, ale to je také na jiné povídání.
Pěkný článek, jen tedy se mi to nezdá nic radikálního. Je mi 30 let a televizi doma s přítelkyní nemáme už 6 let a co vím od kamarádů v mém okruhu (převážně VŠ), tak jich nemá televizi přibližně polovina. Není důvod, když se dá jakýkoliv film, seriál či zpravodajství pustit online (seznamzpravy, dvtv, novinky, stream a desítky seriálů online či ke stažení tisíce filmů na ulozto…). Jediný rozdíl oproti televizi je v tomto směru, že si já a jen Já sám určuji kdy se na co koukám a neurčuje mi to vysílací program, ale vyberu si jen ty informace co mě nějakým způsobem obohatí nebo při práci zabaví… „Stádo“ a.k.a. většinovápopulace raději volí cestu pohodlnosti, kdy může vypnout mozek a nechat si do hlavy pumpovat médii téměř cokoliv…
Tondo, děkuji za komentář. Radikální to určitě není, ale to ani nebyl úmysl. Mě osobně moc radikální řešení nefungují, většinou nemají dlouhého trvání. Raději jdu vlastní cestou tak, abych se cítila sama sebou a nebyla z toho ve stresu. A i tak se té většinové populaci můžu zdá „divná“. Možnost volby dává velkou svobodu, ale také nutnost se rozhodovat a obecně je pohodlnější následovat :-)
Rozhodně to jde i bez ní. :) Na televizi se nekoukám už několik roků (pět, šest, přesně nevím), a stejně když někde řeknu, že ji doma nemám (a hlavně že ji ani nechci), tak mi přijde, že se na mě ostatní koukají jak na exota (je mi 23). Radši ten čas věnuji čtení a blogu.
Také znám tyhle reakce, tak už o tom s nikým moc nemluvím. Jen s lidmi, co jsou stejně naladění a mají zájem.
Televizi nemame jiz 8 let. Naprosto nechybi. Ani kdyz jsem u nasich, tak nemam potrebu na ni koukat. Reklamy, diktat programu. Pred lety hsme si poridili platno a projektor. Dokonalost. Deti se divaji na pohadky, vecer, my si poustime na netflix filmy. Kudy chodim, tudy doporucuji. Ale stejne me nejvic pobavila jedna pani z tv zprostrdkovatelu, kdy mi nabizela nejaky super kanal a kdyz jsem ji rekla, ze dekuji, nechceme, nemame tv, sokovane se zeptala, co teda cely dny delame :) zijem!
Jano, to jste mě pobavila ☺️ Také mi volali kvůli nabídce a já měla radost, že jim mohu říct “děkuji nemám zájem” ?
Pěkný projekt, zajímavý článek :)
My jsme při stěhování starou televizi vyhodily a novou nepořídili. A jsme doma bez televize několik let. Už bych to neměnil.
Děkuji :-) Až nám ta naše doslouží, tak další už nejspíš také nebude.
Co na to říká vaše okolí?
Popravdě spousta mladých lidí televizi nemá. My ji máme rok (je nám přes třicet), protože na tom chtěl muž hrát playstation. Televizi dnes u mladších lidí dávno nahradil smartphone a PC. Mnohem zajímavější by bylo nemít ani jedno z toho :)))
Báro, máte naprostou pravdu. Jsem sama zvědavá na to, jak na tom bude jednou naše dítě :-) I přes veškerou snahu, kterou máme vím, že pokrok nezastavíš ?
Jak se narodili děti, přestali jsme na televizi mít čas, pak jsme zjistili, že nám vůbec nechybí, právě naopak, nechceme ji mít zapnutou, ruší pozornost, kterou dáváme jeden každému. Není to ani tak rozhodnutí, úmysl, silná snaha se něčeho zbavit, prostě ji vlastně vůbec v té místnosti nechceme, skvělé!!!!
Tak to je skvělé Lucie ?
Ahoj,
řešíme stejnou záležitost a pomáhá nám k tomu přechod z DVB-T1 na DVB-T2. Nebudeme si kupovat ani set-top box, ani novou televizi a už vůbec ne nějakou smart tv, která už bohužel lépe ví, kdo jste, jaké máte zájmy, věk apod. Dělám v reklamě, vím to.
Pokud jste někdo z vás četli knihu Digitální demence, budete se mnou souhlasit, že čím je v rodině nižší úroveň vzdělání (potažmo nižší inteligenční kvocient), tím více žije televizí. Inteligentní rodiny s vyšším vzděláním televizi z domácnosti vytlačují, nebo už vytlačily. Množství reklam v dnešních médiích už je hodně přes čáru a děti toto vnímají a řeknou vám to objektivněji. Nejsou tak otupělí jako my.
Ahoj, knihu jsem nečetla, ale vím o ní. Nemyslím si, že je to dané tak úplně vzděláním. Mám v okolí spoustu vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří pravidelně TV konzumují. Současně tak (a týká se to i mě) znám i lidi s nižším vzděláním, kterým je konzumování TV pořadů cizí. A to stejné si myslím i o úrovni inteligence. Vzhledem k tomu, že druhů intelingence je několik, bude to tak i se vzděláním.
S čím s Vámi naprosto souhlasím je, že reklamy je v televizi (ale i na internetu) přes míru a děti je potřeba před tímhle způsobem devastace osobnosti co nejdéle uchránit :-)